JEŽEK BEZ KLECE

1.12.2002:
Nastává nejošklivější měsíc roku. Objevuje se první sníh, ze začátku chcíplí čerti, pak pronásledování Ježicha s dárky a nakonec zakončení roku a připomínka, že nemládneme. Prostě - fuj!

2.12.2002:
Stala se mi jedna nemilá věc. Vstupuji do vchodu našeho domu, za dveřmi velmi milá horní sousedka, starší paní. Má obrovské množství těžkých tašek. Odkojem Pionýrem se nabízím ku pomoci. Paní přijímá, čapne však také několik tašek. Nabízím se, že půjdu několikrát, odmítá. Těžce se sune přede mnou do schodů. Vtom zakolísá a padá naznak z šesti schodů. Obtěžkán taškami jsem ji nestačil chytit, ošklivě se praštila do hlavy. Vyzkoušel jsem, jestli funguje, dopravil ji domů a donesl tašky. Nechci se touto situací vytahovat. Chci jenom upozornit, že jednou také budeme staří. Pomáhejme, dokud můžeme. Snad pak někdo pomůže nám.

4.12.2002:
"Ježek bez klece" slaví své druhé narozeniny. Byl to rok hektický, plný událostí, Ježek také v tomto roce cítil krizi, byla naštěstí zažehnána. Přístupy požehnaně rostou, obzvláště po začátku duševní spolupráce se "Šepťákem". Dovolte mi proto parafrázovat text jedné písně o nebeské bráně: "Všichni jednou poklepou na Ježkovu stránku!"

5.12.2002:
Do ulic se vyrojili čerti, andělé a Mikuláši. Stejně jako ostatní svátky se i tento posunul od původního smyslu někam úplně jinak. Připadá mi, že mládež ho využívá k tvorbě co největšího hluku a nepořádku, starší k nezřízenému požívání alkoholu. Už se dost podobá velikonocím.
Mé potomky už nemá cenu strašit, už mají z čertů srandu. Syn dokonce koukal z okna, vyhlířel čerty a pak pronesl, že čerti už nejsou to, co bývali. Ještě netuší, jak často bude toto moudro aplikovat na různé jiné věci a události.

6.12.2002:
Takový menší sraz absolventů gymnázia 1982-86 u K. I přes malou účast se akcička vydařila, ohlasy jsou vesměs kladné. Kdo nebyl, polituje!

7.12.2002:
Zpracovával jsem fotku vánočního stromečku na vánoční přání pro J.Š. Zkoušel jsem různé efekty, tolikrát jsem smrček v životě neviděl. Nakonec jsme vybrali efekt, který jsme zkoušeli jako úplně první. V počítačové grafice typické.

8.12.2002:
Čistil jsem tiskárnu pro M.S. Po rozebrání z tiskárny vypadla rozemletá větvička a spousta lupínků. Telefonát upřesnil, že M.S. má tiskárnu pod nějakou kytkou. Doporučil jsem přesun tiskárny nebo květeny. Naštěstí M.S. nepěstuje palmy.

9.12.2002:
Navštívil jsem divadlo Josefa Dvořáka. Představení Revizor jsem viděl podruhé a ohromně mě zklamalo. Při prvním zkouknutí jsem se bavil tím, že Dvořák odbourával své kolegy poznámkami a ksichty, které jako by nepatřily do textu. Při druhém představení jsem zjistil, že je to naučené a každé představení stejné. Znechutilo mne to.

10.12.2002:
Mám zajímavé problémy s jednou nejmenovanou pojišťovnou přes auta. Konkrétně jde o Kooperativu. Prodal jsem auto, oznámil jim tuto skutečnost, nechtěl jsem vrátit přeplatek pojištění a považoval jsem věc za vyřízenou. Teď po mně vyžadují pojistné za období, kdy jsem už auto dávno neměl a nenechají si vysvětlit, že nechci platit za něco, co už nemám. Dokonce vyhrožují soudem. Smlouvy o prodeji jsem jim poslal už několikrát a nevím, co víc pro to mám udělat. Oni tvrdí, že zaplatit. Chamtivci. Uvidíme, jak to dopadne.

11.12.2002:
Až do dneška jsem si myslel, že mám doma dobrý monitor. Prdlajs. Přišel P.S. se svým počítačem, připojili jsme ho na můj monitor a černočerná tma. Nestíhal. Zase mám o iluzi míň. Sakra. Už ho nikdy neopráším a o ironu si může taky nechat jenom zdát, stařešina jeden.

12.12.2002:
Dostal se mi do ruky nový mobil od Čímensů. Lego je proti tomu legrácka. Mobil rozložený téměř do atomů, každý díl jinde. Začal jsem řešit skládačku, po složení se mi zdálo, že je poškozený displej, byly na něm podivné bublinky. Po několika dotazech a delším zkoumání jsem ho zase rozložil a sundal ochrannou fólii z displeje. Jen doufám, že se z tohoto modelu prodeje nepoučí třeba výrobci aut.

13.12.2002:
Klasická každoroční mela. Počítačové prodejny vydrancované, součásti počítačů jsou vhodným dárkem. Když už není k mání ani myš, jde do tuhého.
Sněm ODS (kdo nahradí Klausíka), Špidlič jede vyjednávat s Evropskou unií (vybrečí prachy navíc?).

14.12.2002:
Vydal jsem se s D.K. na dopolední pěší výlet na Stvořidla. Svěží vzduch, krásná krajina. Ještě nikdy jsem neviděl kemp na Stvořidlech v zimě, pusto a prázdno na mě působilo depresivně. Výsledný dojem to ale nepokazilo. Vrchovina je krásná.

15.12.2002:
Pátek třináctého se trošku zpozdil. Výpadky elektřiny, nefungující počítače, líný internet, začal padat sníh (to zase bude ranní probuzení!), marnost nad marnost. Zase jeden z těch dnů, kdy je lepší dát si špuntíčky do uší, sednout si na ruce, zavřít oči a počkat, až to přejde.

16.12.2002:
Vasil Vasiljevič Špidlič se vrátil s kohortou z Bruselu. Rozzářený jak vánoční stromeček z umělé hmoty. A prý se mnoho podařilo, více peněz vyplakáno, evropští unionisté nás mají rádi. Jaksi mimochodem malé konstatování, že na zemědělce, dopravce a matka příroda ví ještě na koho se nedostalo. Špidlič z toho zase tříská politický kapitál. Jsem zvědav, jak přesvědčí polovinu obyvatelstva v červnovém referendu, že EU je dobré.
Pozn.: Já do EU chci a docela i její přístup chápu. Představte si tatrmana (Cikána, Rusa, Hotentota, Vietnamce, Kájínka, atd. - dosaďte sami), celých 40 let zalezlého v zemljance, kterého by se Čechům zželelo a vzali by ho mezi sebe. Bylo by dobré zajistit mu bez práce stejné koláče, jako máme my? Vážil by si jich tak, jako těch, které si vlastníma rukama odmakal? Já myslím, že ne. Lepší je trošku pomoci (ale opravdu jenom trošku) a bude-li na sobě makat, dotáhne se na nás. Jestli ne, má smůlu.

17.12.2002:
Navštívil jsem sestru, servisovali jí v nemocnici koleno. Ta doktořina je dneska už jen obyčejné řemeslo. V neděli sestru vzali do nemocnice, v pondělí odoperovali a v úterý vyhodili domů. Sestra popisovala, co všechno jí s kolenem dělali a co všechno jí do něj vmontovali - něco železa, sem tam nějaká umělá hmota, sponka, hřebík, pár párátek, 20 metrů kabelu, trafo, atomový reaktůrek, chladící turbodmychadlo, nakloněnou rovinu a kyvadlo. Od této chvíle jí říkám "můj drahý Robocop".

19.12.2002:
Vánoční besídka. Dostal jsem nějaké dárečky - plyšáka a pouzdro na hřebíčky do rakvičky se zapalovačem (zajímavé, že se do něj vejde pouze 18 hřebíčků).

20.12.2002:
Čučel jsem chvilku na volejbalový turnaj, pak jsem se přesunul na turnaj šachový. Zahrál jsem dvě partie, první byla vraždění nemluvňátek (vyhrál jsem v 15 tahu), druhá byla na ručník, zázrakem se mi ji podařilo vyhrát asi po 70 tazích. Orosil jsem se ale šeredně.
Večer pozvánka na sraz bývalých studentů, dostavil jsem se pozdě v naději, že brzo vypadnu. Trochu jsem se zapovídal, odcházel jsem jako poslední.

21.12.2002:
Balil jsem dárky pod stromeček. Trvalo mi ho zabalit asi hodinu, droboť asistovala. Nakonec jsme pokreslili dárek různými obrázky s pseudovánoční tématikou, až oči přecházely.

23.12.2002:
Všeobecné šílenství. Lidé nakupují, jako by toho na vánoce sbaštili třikrát tolik. Stejně toho polovina skončí v kontejneru.

24.12.2002:
Stačil jsem tak akorát vetknout stromeček do stojánku, poté mě sklátila horečka a zbytek dne jsem nevnímal. Super vánoce na kvadrát.

25.-27.12.2002:
Tyto dny jsem strávil v posteli, pojídal jakési prášky, zapíjel čajem a bál se zakašlat. Pouze poslední den jsem se nechal ukecat, zašel jsem k D. domluvit silvestrovský turnaj v šipkách. Popil jsem něco kofoly (nic jiného můj organismus nebral) a zase mazal domů. Turnaj jsme zrušili.

31.12.2002:
Silvestr u Ježků. Slavnostnější večeře v restauraci na O., pak spousta společenských her. O půlnoci přípitek (stejně je to šampíko hnusný), pak vypuštění několika raket země-vzduch (děd zakoupil), ještě trošku požvanit a do hajan. Po dlouhé době se mi poslední den v roce líbil.